5 způsobů, jakými Irán pronásleduje křesťany

Píše christianpost

Pět křesťanských skupin předložilo Výboru OSN pro lidská práva zprávu o spolupráci, v níž vyjmenovává pět způsobů, jimiž íránští křesťané čelí porušování svého práva na svobodu náboženského vyznání nebo přesvědčení, které je v rozporu s mezinárodními závazky islámské země.

Nezisková hlídací skupina Článek 18, která podporuje náboženskou svobodu a toleranci vůči křesťanům v Iránu, zveřejnila zprávu ve spolupráci se svými partnerskými organizacemi Open Doors, Křesťanská solidarita po celém světě, Blízkovýchodní koncern a Světová evangelická aliance.

Zde je pět způsobů, jimiž podle této zprávy Irán pronásleduje křesťany:

1. Irán zakazuje bohoslužby a náboženské materiály v perštině a vynucuje si uzavření těch, kdo je nedodržují, upozorňuje zpráva.

Loni v květnu byl uzavřen asyrský kostel v severozápadním Iránu a kříž byl z jeho věže odstraněn, protože údajně přitahoval muslimy narozené v Iránu, a bohoslužby se v něm podle World Watch Monitor konaly v perském jazyce.

Členové církve, o nichž se zjistilo, že evangelizovali muslimy, například asyrský pastor Victor Bet-Tamraz, byli obviněni z „akcí proti národní bezpečnosti“ a dostali dlouhé tresty odnětí svobody.

2. Iránská vláda používá články 489, 499 a 500 trestního zákoníku země na stíhání křesťanů za jejich pokojné náboženské aktivity.

Minulý měsíc, čtyři íránští křesťanští konvertité – Hossein Kadivar, Khalil Dehghanpour, Kamal Naamanian a Mohammed Vafadar byli předvoláni, aby zahájili své pětileté tresty odnětí svobody za vedení domovních kostelů v severním městě Rašt, za což byli odsouzeni za „jednání proti národní bezpečnosti.“

3. Iránské úřady stíhají – a v jednom případě popravují – Iránce, kteří opouštějí islám na základě obvinění z „opuštění Islámské víry“- a odůvodňuje to použitím článku 220 íránského trestního zákoníku a článku 167 ústavy, který soudcům umožňuje spoléhat se na uzákoněné islámské právo.

Vězeň íránských křesťanů Yousef Nadarkhani byl poprvé zatčen na základě obvinění z „opuštění Islámské víry“ a v roce 2010 dostal trest smrti. Toto odsouzení bylo zrušeno v roce 2012, po mezinárodních protestech. Stále si však odpykává desetiletý trest za svou křesťanskou činnost.

4. Irán konfiskuje nebo si vynutí uzavření církevních nemovitostí, stejně jako tomu bylo loni v květnu u asyrského presbyteriánského kostela v Tabrizu.

„Zpravodajští agenti vtrhli ve čtvrtek do 100 let starého kostela, oficiálně uznaného za národní dědictví v Iránu, 9. května, vyměnil všechny zámky, strhl kříž z kostelní věže a nařídil kostelníkovi, aby odešel,- z ohledem na Článek 18, který byl v té době oznámen.

5. Irán diskriminuje nemuslimy v manželském a dědickém právu a v přístupu k zaměstnání a vzdělání.

Podle občanského zákoníku země nesmí muslimská žena uzavřít manželství s nemuslimským mužem podle článku 1059 a nemuslim nemůže podle článku 881 dědit po muslimovi, upozorňuje zpráva.

Přístup k vysokoškolskému vzdělávání a zaměstnání je rovněž omezen pro vyznavače menšinové víry, zejména pokud jde o pracovní místa ve veřejném sektoru. V květnu 2019 například Státní organizace sociální péče vydala směrnici zakazující vyznavačům menšinové víry pracovat v mateřských školách.

Křesťanské skupiny také naléhají na UNHRC, aby íránské vládě položila některé konkrétní otázky, včetně toho, jak článek 13 íránské ústavy, který uznává pouze Zoroastriany, Židé a křesťané jako náboženské menšiny jsou v souladu s ustanoveními paktu a s tím, zda má Irán v plánu změnit svůj občanský zákoník tak, aby nemuslimům umožňoval dědit po muslimech nebo muslimských ženách manželství s nemuslimy.“

Je třeba také požádat o informace o přívržencích menšinové víry, kteří si přejí praktikovat svou víru v perský jazyk, a reagovat na zprávy, že přívrženci menšinové víry jsou souzeni na základě obvinění z národní bezpečnosti za legitimní praktikování své víry, uvádí se ve zprávě.

Země by měla být požádána, aby objasnila, jak jsou obvinění z „opuštění Islámské víry“ v souladu s článkem 18 ICCPR, který stanoví svobodu volby a změny náboženství, a aby také zaslala zprávy o tom, kolik křesťanských konvertitů je v současnosti zadržováno na základě obvinění týkajících se národní bezpečnosti nebo z „opuštění Islámské víry“.

Pokud jde o křesťanskou perzekuci na seznamu světových hlídek Open Doors 2020, řadí se Irán mezi devět nejhorších zemí na světě. Během sledovaného období organizace v roce 2019 bylo v Iránu zatčeno nejméně 169 křesťanů – od 1. listopadu 2018 do 31. října 2019.

 

Facebook Comments