Berlínská pracovnice na pomoc uprchlíkům požaduje zastavení přijímání a opětovnou migraci

 

Píše wochenblick

DRUHÁ ČÁST NAŠEHO EXKLUZIVNÍHO ROZHOVORU

„Náš způsob života v německém domácím společenství, které se po mnoho generací rozrůstá, prochází nucenou změnou. Pokud okamžitě nezastavíme přijímací řízení a zároveň nezačneme masivně podporovat remigraci, nebudeme schopni to zvládnout, bojí se Rebecca Sommerová, berlínská poradkyně pro uprchlíky.

Rozhovor s Rebeccou Sommerovou od Elsy Mittmannsgruberové

V První části našeho rozhovoru jsme hovořili o počátcích jejich „bolestivého“ procesu, kdy si uvědomili, že nenávist, rasismus a sklon k násilí jsou součástí každodenního života příliš mnoha žadatelů o azyl. Mluvili jsme také se Sommerovou o tom, jak se s těmito zjištěními vypořádala ve své dobrovolnické skupině Working Group Flight+Human Rights (AG F+M) a zveřejnila výsledky. Hned na začátku jí prý stály v cestě překážky. Fakta by se měla „zakrývat“, říká. Rebecca Sommerová se však nenechala svrhnout a pokračovala ve svém úsilí vzdělávat lidi o problémech s uprchlíky. Pravda je však pro mnohé hořkou pilulkou.

„Wochenblick“: Co se stalo, když jste se obrátila na média?

Rebeka Summerová: Již téměř dva a půl roku se dobrovolně nabízím politikům a médiím. Dala jsem veřejnoprávním médiím a politikům dostatek příležitostí informovat o stupňující se mylné představě azylové a migrační politiky, stejně jako o svých alarmujících postřehů a zkušenostech s žadateli o azyl, misogynie, rasismem vůči Němcům a také mezi sebou navzájem, na nadměrné úrovni násilí, ale také na vysoké úrovni pohrdání / odmítání naší západní / německé kultury a našeho způsobu života. A proti jejich neochotě se s námi vyrovnat. Mohla jsem veřejně – a také jsem tak učinila – svědčit o stále absurdnější azylové a migrační mašinérii. Ale sotva někdo chtěl vědět, o těchto negativitách, přesto by měly být rozhodně šířeny. Dokonce jsem z vlastní iniciativy kontaktovala mnoho novinářů, ale nikdo nechtěl poslouchat. Až na polskou mediální platformu. Rozsáhlý rozhovor se rozšířil a byl přeložen do mnoha jazyků. Jsem tímto šířením velmi potěšena. Protože chci, aby i Řekové věděli, jak to ve skutečnosti vypadá a že v této otázce nejsou sami.

Co se stalo po tomto rozhovoru?

Především něco pozitivního: Kvůli tomuto rozhovoru byla založena iniciativa „Iniciativa na základní úrovni“. Stále více zainteresovaných lidí a postižených se cítilo osloveno a nyní chtěli zveřejnit své vlastní zkušenosti: učitelé, dobrovolníci, policisté, právníci, soudci, sociální pracovníci, ředitelé domů, sociální pracovníci mládeže a také oběti islámu. „Děkuji ti, že jsi tak statečná,„řekli někteří, kteří se neodvážili otevřeně a veřejně hovořit o svých zkušenostech s žadateli o azyl. A někteří byli ochotni vystoupit do popředí. Drtivá většina však zůstává v pozadí a anonymně se podílí na svých odborných znalostech. Všichni, kdo jsou zapojeni do naší iniciativy na úrovni zdola, musí být zapojeni do boje proti uprchlíkům a migrantům. Tito spolubojovníci přispívají svými skutečnými zkušenostmi a účastní se rozhodovacích procesů, například při formulování našich požadavků, nebo sepisují osobní zprávu o svých zkušenostech, kterou pak v případě potřeby zveřejníme anonymně. Máme ale také členy, kteří se staví za sebe svým jasným jménem a tváří a kteří jsou také otevření. Tito odvážní lidé jsou jedním z podpůrných pilířů.

Čeho se lidé, kteří chtějí zůstat v anonymitě, bojí?

Například učitelku vyhodili ze školy, protože ve dvou větách upřímně odpověděla novinářce na to, co je z jejího pohledu s žadateli o azyl skutečně v nepořádku. Výsledek: postoj není v pořádku. Stalo se to znovu v nové škole. Už to nedělá, musí živit děti. Jen velmi málo zaměstnaných si může dovolit mluvit pod svými jmény. Ti, kteří to dělají, téměř všichni už nejsou závislí na své práci. Pak tu máme několik odvážných lidí, kteří se předvádějí pod svými jmény, píší a informují o svých zkušenostech, navzdory tomu, že se vystavují nebezpečí jak profesně, tak soukromě. Mají šílené nevýhody a samozřejmě si toho všímáme v rámci iniciativy zdola. Sousedé, zaměstnavatelé, životní prostředí… dělají problémy… společenská chladná smrt je takříkajíc jistá, navíc člověk musí mít kolem sebe Kraft, aby vydržel.

Proč tomu tak je?

Většina lidí nepracuje s migranty a ví příliš málo. Kromě toho sdělovací prostředky hlavního proudu vůbec neinformují o žadatelích o azyl nebo nesprávně informují o problémech a násilných činech. Proto mají tak pozitivní postoj k uprchlíkům. A když jim je někdo chce vzít, reagují odmítnutím. Normální občané jsou roztomilí lidé, kteří nechtějí, aby se stalo něco zlého, a kteří hledají harmonii, prostě nedotčený svět. Ale my, kteří pracujeme přímo s žadateli o azyl a migranty, víme, o čem mluvíme. Ano, může být velmi bolestné revidovat předpoklad, že asi 85 % z nich nejsou skuteční uprchlíci, že většina z nich se s námi nechce integrovat, ale dokonce odmítají a pohrdají naší kulturou a hodnotami. Ale musí se to udělat! Jen velmi málo lidí to snese.

Proč jsme tak krotcí?

Máme velmi specifický způsob společného života na našich západních polokoulích. To znamená, že když se jdete projít do malého lesa a potká vás tam skupina německých mužů, nemusíte se bát, protože kromě Základního zákona máme mezi sebou jakousi společensko-kulturní společenskou smlouvu, která normálně funguje. Máme krotké prostředí, které jsme vybudovali z dobrého důvodu. Občan od vedle si bohužel jen stěží dokáže představit, jak lidé z jistých paralelních společností ve skutečnosti tikají. německý rakouský Německy mluvící, my na severu jsme obecně dobromyslní, krotcí, romantičtí, otevření jiným kulturám, chceme cestovat, jsme zvědaví, zkoušíme jiné věci, které nejsou německé jako jídlo, jiná hudba atd. U většiny žadatelů o azyl tomu tak vůbec není, nezkoušejí ani jídlo Němců! A to nemyslím kvůli náboženské citlivosti, ale obecně, většina z nich prostě postrádá zájem o naši kulturu, naše zvyky a tradice. proč Je zřejmé, že od počátku není možné se usadit a přizpůsobit, jednoduše proto, že nás většina lidí skutečně odmítá.

Ale proč jsou žadatelé o azyl tak odlišní od nás?

Musíte rozlišovat. Záleží na tom, odkud pocházejí, jaké jsou jejich záměry a jakou úroveň vzdělání mají. Afričané a orientálci jsou převážně ti, kteří pocházejí, často z klanových struktur ovlivněných muslimy a kmenovými kulturami. Islám, ale také některé kmenové skupiny lidí z úplně jiných kontinentů a naše vyspělé západní společenství hodnot tady v Evropě, je jako ropa na vodě, nezapadá do sebe. Nemíchá se. Rozhodně ne v takové mase. Je nepřekonatelný: Rozhodně zde prohrajeme, jak již činíme ve více a více oblastech. Proto naše iniciativa zdola vyhlásila v roce 2018 poplach. My Němci, Evropané, mají zcela odlišný soubor hodnot, na jejichž dosažení jsme tvrdě pracovali. Ženy a muži mají stejná práva, žena není majetkem muže, můžeme být ateisté, Křesťané nebo přírodovědci, oddělte se a žijte sami, pokud chcete, aniž bychom za to byli zavražděni. V naší kultuře neexistovala žádná kmenová ani muslimská doktrína, žádný Haram-Halal, to je nám cizí a nemá to s námi absolutně nic společného – ale stále více nám to vnucují prosté masy, cizí kultury, které se k nám v poslední době nonstop tlačí.

Proč navzdory mnoha zločinům a násilným činům spáchaným migranty nechtějí Němci vidět tuto pravdu?

Na jedné straně to běžní občané opravdu nevidí, protože nechtějí konzumovat alternativní média nebo žít v ještě homogennějších regionech, kde migrace ještě není tak masivní jako ve městech – na druhé straně to všechno nechtějí vidět. Když vyprávím svým přátelům z dětství o všech problémech s uprchlíky, o násilí, které mě tolik znepokojilo, o mazaném vykořisťování našeho sociálního systému, o džihádistech, Salafistech, hrozbách, znásilnění a skupinovém vydírání, jejich odpověď je: „Ale pořád chci otevřené hranice. Ale vy sám nemáte žádný kontakt s uprchlíky a migranty, ani s muslimy.

A přesto chcete lidi vzdělávat?

Ano, protože názor si můžete utvořit pouze prostřednictvím informací. A přesně to chceme udělat s naší iniciativou na úrovni zdola – vzdělávat lidi svými postřehy. Zaměřujeme se na řešení problémů a na varování. Například v našem padesátistránkovém seznamu požadavků na rok 2019, který si můžete přečíst na našem blogu, vyzýváme k úplnému zákazu přijímání na další tři roky, abychom se zamysleli nad vzniklými problémy a našli vhodná řešení, žádné alimenty pro uprchlíky bez náhrady, převážně nepeněžní dávky místo peněžitých dávek, žádný azyl a tolerování zločinců, jasné rozlišení mezi útěkem a migrací, imigrační zákony založené podle amerického modelu a mnohem, mnohem více.

Doufáte, že to bude vyslyšeno?

Pro mě je to vždy útěcha a povzbuzení: je mnoho lidí, kteří nám děkují za naši práci, že konečně někdo mluví pravdu. Stále více lidí chce být skutečně informováno, a proto konzumují alternativní média. Nejsilnější mírovou zbraní, kterou v současnosti máme, je síla pravdomluvnosti. Nebo jinými slovy: Schopnost zpřístupnit realitu našim krajanům a sousedům slovem, písmem a obrázky. Vládci to vědí a cenzurují a kriminalizují stále nechutnějšími metodami. Ale nesmíme dopustit, aby nám někdo vnutil jejich politiku. Musíme překonat svůj strach, postavit se mu, stát při sobě. Ztratí se pouze tehdy, když se ztratí. Předtím, prosím, nesmíme nikdy hodit ručník do ringu. Jen z úcty k našim předkům a ještě víc z lásky k našim dětem a vnoučatům.

Facebook Komentář