EU se musí spojit – jinak se rozpadne

Píše spiegel

Hostující příspěvek od George Sorose

V případě koronové krize potřebuje EU nejméně jeden bilion eur – a společný finanční nástroj. Řešením by bylo „věčná půjčka“, která nikdy nebude muset být splacena.

Před summitem EU, který se konal 23. dubna, Předsedkyně komise Ursula von der Leyen oznámila, že EU potřebuje na boj s virem korony nejméně jeden bilion eur. Nezmínila se však o tom, že podobná suma peněz bude potřeba i na boj proti klimatickým změnám. Domnívám se, že je jen jeden způsob, jak takové částky vybrat: Vydáním „věčných dluhopisů“ s neomezenou splatností.

Evropská veřejnost a její političtí představitelé nejsou s tímto typem půjček obeznámení, přesto mají dlouhou historii. V roce 1751, Velká Británie vydala první „konsolidované anuity“ neboli zkráceně konsoly. Byly mimo jiné použity na financování válek proti Napoleonovi a na Krymu, zrušení otroctví, zmírnění irského hladomoru a první světové války.

V roce 1870 schválil americký kongres otázku konsolů na financování dluhů z občanské války.

Jak už jejich název napovídá, výše úvěru takového trvalého dluhopisu se nikdy nemusí splácet, jen roční úrok je vždy splatný. Dluhopis za jeden bilion eur by EU stála pět miliard eur ročně při úrokové sazbě 0,5 procent.

I příplatek je myslitelný

Dluhopis by nemusel být prodáván najednou, mohl by se prodávat v několika transakcích. Ti první by se chytili dlouhodobě profesionálních investorů, jako jsou pojišťovny. Pokud se s nástrojem trvalého dluhopisu v určitém okamžiku seznámí i další investoři, mohl by si dokonce účtovat dodatečný poplatek. Německu se už podařilo prodat třicetiletý dluhopis s záporným výnosem.

Poměr mezi ročními splátkami úroků a přijatou částkou by byl 1: 200; úroky je samozřejmě třeba platit ročně, ale současná hodnota budoucích plateb by se neustále snižovala a nakonec by se blížila k nule.

Náklady na pět miliard eur jsou ve srovnání s bilionem, který je naléhavě potřeba, skromnou částkou. Úroková zátěž odpovídá jen asi třem procentům posledního rozpočtu EU a jen o něco více než jednomu procentu z nadcházejícího rozpočtu EU, o kterém se v současnosti jedná.

Když se z bilionů najednou stanou miliardy

Na dubnovém summitu se navzdory jeho zásluhám o tak trvalém dluhopisu vážně neuvažovalo. Navrhl to španělský premiér Pedro Sanchez, ale bylo to ignorováno. Místo toho se diskuse zaměřila na otázku, jaké částky by bylo možné mobilizovat navýšením příštího rozpočtu EU. Po summitu von der Leyen hovořila spíše o miliardách než o bilionech. Zdá se, že se něco bolestivě pokazilo.

Mám podezření, že myšlenka věčných dluhopisů byla vyřazena, protože se s ní nepočítalo, když byly v roce 1957 přijaty Římské smlouvy. Založili Evropské hospodářské společenství. Neobvyklé časy ale vyžadují neobvyklá opatření. Jinak EU možná současné výzvy nepřežije. To není teoretická úvaha, ale tragická realita. Koronavirus a klimatické změny ohrožují nejen lidské životy, ale i naši civilizaci. Evropská unie je obzvláště zranitelná, protože je založena na principu právního státu a jak víme, mlýny spravedlnosti se pomalu drtí. Koronavirus se však pohybuje rychle a nepředvídatelně. Proto EU potřebuje rychlé odpovědi a trvalé dluhopisy.

Sjednocující účinek

Trvalé dluhopisy by se neměly zaměňovat s takzvanými koronovými dluhopisy. Ty byly vyřazeny z velmi dobrého důvodu. Dluhopisy Corona, tedy společné úvěry od zemí eura, rozdělila EU. Zvětšují již existující propast mezi severní a jižní Evropou a vytvářejí také rozdíly mezi Východem a Západem – tedy starými a novými členskými státy EU.

Na druhou stranu trvalé dluhopisy, za jejichž splácení nikdo neručí, mají sjednocující účinek. Poskytují EU a všem jejím členům finanční zdroje, které jsou nesrovnatelně větší než cokoli, co může rozpočet nabídnout. Mohli by pomoci EU splnit očekávání a naděje jejích občanů.

Poměr nákladů a přínosů je tak příznivý, že finanční rozsah by byl obrovský. Když EU vydá dluhopisy na svůj vlastní účet, může rozdělit peníze zemím, které jsou nejvíce v nouzi, podle pravidel a postupů, které by společně stanovila Komise a vlády. Dodatečné výdaje nevyžadují novou legislativu. Ale čas se krátí.. Rozhodnutí je třeba udělat do léta, protože do podzimu by už mohla Itálie zkrachovat. To by byla pro EU těžká rána.

Peníze by pomohly těm, kteří jsou nejvíce v nouzi. Organizace katolické pomoci Caritas Europa právě zveřejnila zajímavou analýzu životních podmínek nelegálních migrantů, kteří pracují hlavně v evropském zemědělství. Žijí v přeplněných a nehygienických přístřešcích, což ztěžuje boj s virem. Podobně zranitelní jsou uprchlíci ze Sýrie a dalších zemí, kteří jsou deportováni z Turecka do Řecka. Virus s sebou nepřinášejí, ale nakazují se kvůli hrozným životním podmínkám ve svých hostitelských zemích. Zlepšení jejich situace by nejen ochránilo životy migrantů, ale i obyvatelstva jako celku.

S bilionem eur na boj proti Coroně by se tohoto cíle dalo snadno dosáhnout. Totéž platí pro bilion, který by se musel vynaložit na boj proti klimatickým změnám. Argumenty pro věčné dluhopisy jsou tak silné, že důkazní břemeno dopadá na jejich odpůrce. Ano, trvalé dluhopisy by byly krokem ke společnému ručení. To je ale ve srovnání s benefity stěží významné. EU se nyní může buď vzchopit a naplnit očekávání a naděje svých občanů. Nebo může pokračovat v rozpadu.

Facebook Comments