Levičáci drží při sobě: Berlínská policejní komisařka odmítá vznést obvinění proti levicovému deníku „Taz“

Píše journalistenwatch

V Berlíně policie nepotřebuje legendu o „bodnutí do zad“, aby ospravedlnila obtížnou situaci úřadů; trvalé bodnutí do zad z vlastních řad je tam už dlouho životní skutečností. V interním dopise se nyní šéfka policie Barbara Slowiková – známá jako ochotná vykonavatelka senátorky za SPD – vyslovuje proti tomu, aby byly podniknuty trestní kroky proti levicovému deníku „Taz“, který prohlásil německé policisty za odpadky. Zřejmě je to součást jejího chápání služby podřízeným.

Je nám líto berlínských policistů. Zrazeni a sabotováni státní politikou, která pomocí „antidiskriminačního zákona“ vytváří právní podmínky pro zločinecké klany, africké drogové dealery, turecké pravicové radikály nebo migrující zločince, aby účinně využili svého menšinového postavení k paralyzování policejní práce. Uražené, podněcované a prohlašované nesmysly „taz“, domácích novin, které pomohly rudo-červeno-zeleným státním rozbíječům k moci. A nyní také opuštěni vlastní administrativou.

Poté, „Stürmer“ – přiměřené levicové radikální agitování publicisty Hengameha Yaghoobifaraha pod názvem „Zrušení policie – všichni policisté nejsou schopni pracovat“, obdržel list kromě zrušení předplatného také trestní oznámení, včetně od německých policejních odborů, Německého policejního svazu (DPolG) a Policejní unie .

Stížnost tiskové radě by měla stačit

Policejní šéfka se však nyní domnívá, že stížnost adresovaná německé tiskové radě uspokojila spokojenost jejích úředníků, kteří byli uráženi (zcela bezvýznamným symbolickým aktem). Bez obalu obhajuje „taz“ a Yaghoobifaraha – jako skutečné hlavní aktivisty za trestní obvinění a obvinění z trestného činu -, které mimochodem svým zveřejněním poskytly působivý příklad SKUTEČNÝCH „nelidských nenávistných projevů“ (na rozdíl od nehorázného zneužití této fráze pro politicky nepříjemné příspěvky na internetu).

Křehkou záminkou pro zdrženlivost je, jako „BZ.„ píše s odkazem na Slowikův dopis, tezi, že „reakce veřejnosti by pomohla článek více zveřejnit nebo by mu věnovala ještě více pozornosti“. S tímto odůvodněním by pak bylo možné okamžitě upustit od všech trestních obvinění proti pravicovým radikálům, Islamistům nebo delikventním celebritám, které by také mohly mít prospěch z „větší veřejnosti“.

To však není vše: „Mezi těmi, kdo četli text,„ říká Slowik, „pravděpodobně to vyvolává touhu po obraně, protiútoku nebo právních důsledcích. Zde již příslovce „pravděpodobně“ dává hluboký vhled: Pochybovat o přesvědčivé pobouřené reakci a tím se od ní distancovat ukazuje, jak málo empatie má tato policejní komisařka ke svým vlastním policistům.

Sama Slowiková může jen „tušit“, že se policista chce bránit, čelit nebo reagovat žalobou, pokud se smí dočíst v novinách, že on a jeho kolegové jsou na tom nejlépe „na smetišti“, kde se „mezi svými vrstevníky určitě cítí nejvíce doma sami (jak doslova říká Jaghoobifarahův sloupek o odpadcích)? Tímto konečně potvrdila, že není ani s hlavou, ani se srdcem za berlínskou policií, kterou musí vést. (DM)

 

Facebook Comments