Odhalení: Opatření Corona jsou nezákonná a jsou založena na úmyslném statistickém podvodu

Píše anonymousnews

Institut Roberta Kocha záměrně falšuje statistiky, což je samo o sobě porušením německého zákona o ochraně proti infekcím. Režim Merkelové však tyto zmanipulované údaje používá jako důvod pro svá koronární opatření, která omezují naše práva na svobodu.

Ansgar Neuhof

Začíná to lží. Celé měsíce, týden za týdnem, den za dnem. Kdykoli Institut Roberta Kocha (RKI) uvádí ve své „Denní situační zprávě o onemocnění koronavirem (COVID-19)“ počet případů nebo potvrzených případů COVID-19 spolu s počtem mrtvých. Například, k desátému září 2020, bylo hlášeno 255 366 případů,včetně (doslovně) „9341 úmrtí v souvislosti s onemocněním COVID-19“.

Tato čísla jsou falešná. Je tomu tak proto, že metoda počítání RKI neodpovídá německé právní situaci, zákonu o ochraně proti infekcím (IfSG). Co a jak se počítá, není na uvážení RKI (federálního institutu v pravomoci spolkového ministra zdravotnictví) a ministrů zdravotnictví a orgánů federální a státní správy.

RKI počítá všechny pozitivní výsledky testů SARS-CoV2 jako případy COVID-19 a přirovnává je k infekcím/nemocím COVID-19 (viz 1 níže). Tato rovnice je však v rozporu s IfSG (viz 2.). Protože pozitivní výsledky testů neprokazují infekci a už vůbec ne nemoc ve smyslu IfSG (viz 3. a 4.).

Zákonně správné hlášení čísel případů by bylo o to důležitější, že čísla infekcí jsou základním kamenem pro vládní opatření, zejména pro zachování a zintenzivnění opatření COVID-19, a soudy s nimi také zacházejí jako s božským odhalením. Jak bylo právě zjištěno v případu u bavorského správního soudu, příslušné orgány, přinejmenším ve státě Bavorsko, nemají žádné spisy o rozhodovacím procesu týkajícím se koronárních opatření; opírají se výhradně o situační zprávy RKI a Státního zdravotního úřadu (viz zde).

1. Jak RKI definuje infekce

A) Situační zpráva RKI uvádí na straně 2:

V souladu s mezinárodními normami WHO a ECDC vyhodnotí RKI všechny laboratorní diagnostické důkazy SARS-CoV-2 jako případy COVID-19, bez ohledu na přítomnost nebo projev klinických příznaků. Následující zpráva proto shrnuje jak akutní infekce SARS CoV 2, tak COVID19 pod nadpisem „ COVID19 případy “.„

Na straně 10 se to píše celkem podobně:

„Situační zpráva předkládá konzistentní vnitrostátní údaje shromážděné a předané RKI o laboratorně potvrzených případech COVID- 19 (COVID- 19 nemocí a akutních infekcí SARS- CoV- 2). Podezření COVID-19, nemoci a důkazy o SARS-CoV-2 jsou hlášeny příslušnému zdravotnickému orgánu v souladu s IFSG.„

RKI proto počítá laboratorní diagnostické důkazy SARS CoV 2 jako případy COVID 19, včetně akutních infekcí a onemocnění. Stručně řečeno: Laboratorní průkazy = akutní infekce / nemoci. Nepřípustná rovnice, protože je v rozporu s IFSG (viz níže).

Laboratorní diagnostické důkazy ukazují pozitivní výsledek laboratorního testu COVID-19. Obvykle se jedná o PCR. Tyto testy se používají k násobení genových sekcí charakteristických pro virus, a tedy ke zjištění přítomnosti virového materiálu.

2. jak zákon definuje infekce

Co jsou infekce ve smyslu německého zákona o ochraně proti infekcím (IfSG)?

Podle § 2 IfSG, infekce je

„Vychytávání patogenu a jeho následný vývoj nebo rozmnožování v lidském organismu“. Ústředním pojmem je patogen. A také podle č. § 2 IfSG „patogen je látka (virus, bakterie, plíseň, parazit) schopná reprodukce …, která může způsobit infekci nebo přenosné onemocnění u lidí“.

Rozhodujícím kritériem je zde schopnost rozmnožování: virus je patogenem ve smyslu zákona pouze tehdy, je-li schopen rozmnožování. A infekce existuje pouze v případě, že byl požit virus schopný reprodukce.

Poznámka: Přesně řečeno, podle právní komentované literatury (Kiessling, § 2 IfSG, Rz. 5), u infekce nestačí ani to, že byl do těla přijat patogen schopný reprodukce; je také nutné, aby se virus v těle vyvinul nebo rozmnožil. To však zde není důležité.

Laboratorním důkazem jsou tedy pouze případy infekce COVID-19 ve smyslu IfSG, pokud je k dispozici reprodukovatelný virový materiál.

Prozatímní poznámka: RKI odkazuje na definici případu Světové zdravotnické organizace (WHO) pro svou metodu počítání. Zda je to přípustné, se zdá být velmi sporné. V definici případu jsou potvrzené případy COVID-19 definovány takto:

„Osoba s laboratorním potvrzením infekce COVID-19 bez ohledu na klinické známky a příznaky“ (v originále: „Osoba s laboratorním potvrzením infekce COVID-19 bez ohledu na klinické příznaky.)

Mezi WHO a RKI je sotva patrný, ale o to důležitější a především právně významný rozdíl: WHO vyžaduje důkaz infekce, RKI umožňuje dostatečný důkaz o SARS-CoV-2 (tj. Viru). RKI jednoduše vynechala slovo „infekce“.

3. Jaké pozitivní PCR testy detekují a jaké ne

Testy PCR však neurčují, zda je virus schopen replikace, a je tedy patogenem ve smyslu IfSG či nikoli. Testy PCR nejsou navrženy tak, aby rozlišovaly mezi reprodukovatelným a nereprodukovatelným virovým materiálem.

To už by mělo být všeobecně známo. Pokud jste si toho vědomi, můžete následující preventivní citace přeskočit.

Společnost Roche (výrobce cobas SARS-CoV-2-PCR testu):

„Pozitivní výsledky naznačují přítomnost SARS-CoV-2 RNA, ale ne nutně přítomnost přenosného viru.

Společnost Creative Diagnostics (výrobce sady SARS-CoV-2e Coronavirus Multiplex RT-qPCR):

„Výsledek detekce tohoto přípravku je určen pouze pro klinickou referenci a neměl by být používán jako jediný důkaz pro klinickou diagnózu a léčbu“.

Ústav pro lékařskou mikrobiologii Univerzity v Mainzu:

„Pozitivní výsledek PCR není rozhodující pro přítomnost květnaté infekce nebo přetrvávající kolonizace, protože vyšetření PCR nerozlišuje mezi organismy schopnými reprodukce a organismy, které již nejsou schopné reprodukce“.

Science Media Center:

„Test PCR detekuje genetický materiál viru ve vzorcích; reaguje tak nejen na reprodukovatelný virus, ale i na zbývající rezidua.„

Laboratoř pro klinickou diagnostiku:

„Prostřednictvím PCR se množí a detekují genové sekce charakteristické pro příslušné patogeny – v případě potřeby také zárodky, které již nejsou schopné reprodukce.

Další laboratoř pro laboratorní lékařské a mikrobiologické analýzy:

„Během několika hodin je zde možná paralelní detekce velkého počtu dotyčných virových patogenů. Detekce nukleových kyselin však neumožňuje učinit žádné prohlášení o reprodukční schopnosti nebo infekčnosti patogenů.

Christian Drosten, ředitel Institutu virologie v Charite Berlin podle článku ve Spiegelu:

„Proto Drosten přináší do hry takzvaný volný test, který dokazuje, zda je někdo stále nakažlivý. Samotný test PCR k tomu nestačí, protože nám pouze říká, zda vzorek obsahuje genetický materiál koronaviru Sars-CoV-2 či nikoli“.

Německý rozhlas (DLF):

„Ale na konci infekce se citlivost [testů, poznámka] stává problémem: pak mohou být ještě fragmenty SARS-CoV-2 v hrdle, které se nemohou rozmnožovat, ale extrémně citlivý PCR stále reaguje. Přesnými experimenty bylo prokázáno, že žádný aktivní virus nelze izolovat od pacientů, ale PCR zůstal několik dní pozitivní.

Zde je DLF koncepčně poněkud nepřesný: Pokud neexistuje virus schopný replikace, není virus na konci infekce, ale po infekci, podle IfSG se nejedná o infekci.

4. Pozitivní PCR testy nezjistí infekci

Výsledek: Laboratorní detekce SARS-CoV-2(virového materiálu) zatím neprokázala infekci COVID-19. Nebo jinými slovy: Ten, kdo má v sobě koronavirový materiál, zdaleka není infikován ve smyslu zákona. Ani když testy fungují správně. Nejde o problém možných nesprávných čísel případů (tzv. falešně pozitivní testy) způsobených nesprávnými výsledky měření způsobenými laboratorními chybami a podobně.

Testy PCR lze použít pouze ke zjištění přítomnosti genetického materiálu SARS-CoV-2, nikoli k určení, zda v současné době existuje reprodukovatelný virový materiál, a tedy patogen, a zda existuje infekce, jak ji definuje německý zákon o ochraně před infekcemi. K tomu by bylo zapotřebí dalších zkoušek, které se však neprovádějí pravidelně.

Není jasné, zda pozitivní test PCR (který byl proveden správně) lze alespoň použít k závěru, že infekce byla v určitém okamžiku přítomna, nebo zda jsou myslitelné i případy, kdy k infekci nikdy nedošlo. To je však také nepodstatné, protože RKI počítá pozitivní testy jako akutní infekce.

Přinejlepším lze počet replikačních cyklů v testu PCR využít ke spekulacím o přítomnosti virového materiálu schopného replikace. Čím méně zesílení je zapotřebí k detekci virového materiálu, tím vyšší je pravděpodobnost, že reprodukovatelný virový materiál je také přítomen. Neexistuje však vědecká shoda ohledně toho, kolik cyklů je k tomu zapotřebí. Ve většině případů laboratoře neposkytují RKI a zdravotnickým orgánům informace o počtu cyklů, na nichž jsou testy založeny, a pokud ano, nejsou vyhodnocovány.

Jinými slovy: Nikdo neví, kolik z těch, kteří mají pozitivní test, jsou nakaženi podle definice IfSG. Údaje o rostoucím počtu infekcí a nových infekcí jsou nevyhnutelně mylné.

Mimochodem, falešné počítání RKI je ještě horší, pokud jde o počty mrtvých. RKI píše o úmrtích „v souvislosti s onemocněním COVID-19“. Také termín „nemocná osoba“ je upraven v ‚ 2 IfSG ( , osoba, která onemocněla přenosným onemocněním)“. V IfSG-komentář od Eckarta/Winkelmüllera to říká něco konkrétnějšího o 2 Rz. 25:

„Osoba je nemocná, pokud vykazuje příznaky určité přenosné nemoci a tyto příznaky jsou diagnosticky potvrzeny.

Proto je nutné diagnostické potvrzení příznaků. Pozitivní PCR test však přítomnost příznaků nepotvrzuje. Pozitivní test proto nenaznačuje souvislost s onemocněním.

5. Nedostatečný faktický základ pro státní koronární opatření

Zveřejnění počtu pozitivních výsledků koronových testů není samo o sobě sporné. A konečně, podle IfSG – na což RKI správně upozorňuje – musí být pozitivní (a negativní) výsledky testů oznámeny orgánům.

Není však slučitelné s IfSG hlásit také všechny pozitivní testy jako (akutní) infekce COVID-19, aniž by se vědělo, kolik z nich je ve skutečnosti infikováno. V tomto ohledu je v konečném důsledku irelevantní, zda se definice případů WHO a RKI liší (viz výše). IfSG je rozhodující. A to vyžaduje, aby byl počet pozitivních testů a počet infekcí přísně oddělen. RKI toto nerozlišuje. Hlásí také úmrtí údajně související s onemocněním COVID-19, bez ohledu na to, zda bylo onemocnění COVID-19 přítomno, jak požaduje IfSG.

Samozřejmě, RKI a spolkový ministr zdravotnictví, stejně jako ministři zdravotnictví a úřady spolkových zemí znají právní definici infekce a nemoci. A samozřejmě také vědí, že pozitivní PCR testy samy o sobě neposkytují důkaz akutní infekce nebo onemocnění COVID-19. Počítají však takovou pouhou detekci viru jako akutní infekce COVID-19 a jako úmrtí spojená s onemocněním COVID-19. V závislosti na vkusu to tedy lze nazvat lží, podvodem, nebo politickým manipulováním s lidmi.

Většina sdělovacích prostředků – ať už veřejných nebo soukromých – je do toho zapojena a ukazuje se, že jsou to vládní klauzulové. Přijímají tato čísla bez kritiky a hovoří o potvrzených infekcích, prokazatelně nakažených nebo úmrtích na koróny (viz příklady zde, zde nebo zde).

RKI a zdravotnické orgány se často odvolávají na rostoucí počty infekcí (jako nedávno v Berlíně, kdy bylo zpřísnění nařízení COVID-19 výslovně odůvodněno rostoucími počty infekcí) nebo na určitý počet nových infekcí (například 50 nových infekcí na okres) při zachování a zintenzivnění opatření a spoléhají se na údaje ze situačních zpráv RKI a státních zdravotnických orgánů. Prognózy rizik založené na těchto údajích jsou neplatné z důvodu nedostatečného nebo chybějícího faktického základu; opatření založená na těchto údajích jsou nezákonná. Skutečný nebo údajný zájem o ochranu zdraví nezbavuje orgány jejich povinnosti dodržovat zákon.

Facebook Comments